Rád a často uvažuji nad otázkou „Jsme ve vesmíru sami?“. Odpověď na tuto otázku nikdy nebude jednoduchá. Vesmír je k životu velmi nepřátelské místo. Vezměte si naší planetu. Je vlastně jedinným místem o kterém jistě víme, že tu život je. Nicméně musela se udát řada událostí, aby tomu tak bylo. Když vám popíšu co všechno se muselo stát pochopíte, jaké obrovské štěstí jsme měli.
Je několik důvodů proč se mohl na naší planetě vyvinout život:
1. Slunce – Samozřejmě je nutné kvůli teplu, světlu a energii. Ve vesmíru jsou biliony různých sluncí od hnědých trpaslíků po skutečně velké a hmotné hvězdy. Nicméně ne všechny se pro vývoj života, jak ho známe, hodí. Naše štěstí je, že máme blízko sebe takovou hvězdu jakou je naše slunce. Je extrémně klidné, v porovnání s většími a menšími slunci a má tu správnou velikost. Proč velikost? Věřte tomu nebo ne, ale záleží na tom. Opravdu velké hvězdy žijí velmi krátký a velmi bouřlivý život. Díky tomu, že jsou větší, hoří jejich palivo vodík a helium mnohem vyšší rychlostí. Je tu přímá úměra:
- větší hvězda = větší hmotnost
- větší hmotnost = větší gravitace
- větší gravitace = větší tlak
- větší tlak = vyšší teplota
- vyšší teplota = rychlejší spalování
Zatímco naše slunce bude mít dlouhý život cca 9-10 miliard let existují hvězdní veleobři, kteří mají určený život jen na pár stovek miliónů let a to na vývoj života rozhodně nestačí. Naopak malé hvězdy jako jsou hnědí či červení trpaslíci zas nemají dostatek energie a nevydávají dost tepla. Teoreticky by červený trpaslík (mnohem méně hmotnější hvězda, která září rudě) mohl mít zónu ve svém okruhu, kde by nebylo ani příliš horko, ani příliš chladno. Planeta v takové zóně by musela být mnohem blíže slunci než je ta naše. V takové pozici by ale čelila vysoké radiaci a magnetickému poli tohoto objektu a to by pro vznik života mohly být vážné komplikace. Navíc menší těleso tak blízko většímu objektu by si vytvořilo vázanou rotaci, tak jako je to například u naší země a měsíce. Vždy vidíme jen jednu stranu měsíce. To by znamenalo, že jedna strana planety by byla neustále natočená rudému trapaslíku a byla by rozžhavená doruda zatímco druhá strana by byla neustále vystavena neskutečnému mrazu. Takže věřte tomu je to velmi dobře, že je naše slunce takové jaké je.
2. Vzdálenost od slunce – Na tom, aby mohl vzniknout na planetě život na bázi uhlíku je potřeba voda, ale ne jen tak nějaká voda. Voda v kapalném stavu. Jak víme voda se může vyskytovat ve třech ze čtyřech známých skupenstvích a to ve formě pevné, kapalné a plynné. Máme štěstí, že naše planeta je v perfektní vzdálenosti od slunce, aby zde mohla být voda v kapalném stavu. Této vzdálenosti se říká „Zóna života“ nebo „Obyvatelná zóna“.
3. Velikost země – Na velikosti opravdu záleží i když se vám bude někdo snažit namluvit že ne. V případě planety, na které má být život, to platí dvojnásob. Vezměte si třeba planetu Mars. Má stejné podmínky jako naše Země. Je v zóně, kde by mohla být voda v kapalném stavu. Proč tam tedy není život? Je to snadé. Jde právě o tu velikost. Mars díky tomu, že je oproti Zemi poloviční nemůže mít žhavé jádro, které je k vzniku života potřebné. Je tu zase přímá úměra jako u slunce
- menší velikost = menší hmotnost
- menší hmotnost = menší gravitace
- menší gravitace = nižší tlak v jádru
- nižší tlak v jádru = nižší teplota jádra
Právě ta teplota jádra je důležitá. Je-li jádro dostatečně horké není stabilní a rotuje kolem své osy hnaná i rotací země. Jak rotuje vytváří magnetické pole, které Zemi chrání před ničivým slunečním větrem a před výtrysky plazmatu, které vznikají při erupcích na povrchu slunce. Kdybychom neměli žhavé jádro, neměli bychom ani silné magnetické pole. V takovém případě by slunce okamžitě spálilo naší atmosféru bez které se život rozhodně neobejde. Takže až vám někdo bude tvrdit, že na velikosti nezáleží tak vězte „není to pravda!“. Ovšem jsou tu i vyjímky. Například Venuše je téměř identická se zemí, ale své gravitační pole nemá. Důvod je ten, že se planeta otáčí strašně pomalu a dokonce opačným směrem. Pokud má rozžhavená jádro tak se neotáčí dostatečně rychle, aby se magnetické pole vytvořilo.
4. Měsíc – Asi si teď říkáte proč by měl být měsíc nějak důležitý. No je a na vznik života na zemi měl obrovský vliv. Měsic totiž kroužením kolem Země stabilizuje její dráhu. Kdyby nebylo měsíce mohla by mít země dráhu eliptickou, jako má třeba Pluto a mohla by se tak dostávat ze zóny života ať už příliš blízko slunci nebo naopak moc daleko od slunce. Byla by to hrůza. V létě by tu bylo příliš horko, voda by se odpařila, vytvořila silnější skleníkový efekt než máme a ten by zapříčinil ještě vyšší teplotu. Nakonec by to u nás vypadalo jako na Venuši, rožhavený povrch, kyselé deště. V zimě by zas všechno zmrzlo a planeta by byla jako sněhová koule. Měsíc je tedy další velké štěstí, které nás potkalo.
5. Uran a Neptun. Je mi jasné, že teď kroutíte hlavami. Je to přece holý nesmysl. Tyto planety jsou od nás tak daleko, že je i v dalekohledu vidíme jen jako nepatrné tečky, jak můžou mít vliv na život na Zemi? Abych to mohl vysvětlit musím se vrátit v čase o pár miliard let zpátky. Vracím se do do doby, kdy naše planeta chladne poté, co vznikla. Když se při formování planet rozrůstala, narážela na spoustu menších vesmírných těles a planetek. Bylo to velmi bouřlivé období. Srážky s tělesy způsobily, že Země byla celá rozžhavená. Byla to horká koule roztavených hornin a na tak žhavém tělese vodu neudržíte. Všechna se odpařila. Nebýt Uranu a Neptunu Země by vypadala asi jako měsíc. Koule bez vody plná kráterů. Místo pro život zcela nevhodné. A teď se dostáváme k úloze Uranu a Neptunu. Tyto dvě planety kdysi změnili svou dráhu a prohodili si své pozice. Neptun byl slunci blíže a Uran naopak od slunce dál. Výměnu těchto pozic do dnešní doby mají na svědomí Saturn a Jupiter. V neobvyklé konstalaci se spojila gravitační síla těchto dvou obrů a ovlivnila dráhy Uranu a Neptunu, respektive Neptunu a Uranu, aby to bylo přesné. Neptun a Uran se tak dostali do mnohem větší vzdálenosti od slunce a během této cesty si prohodili své pozice. Dostali se až do pásu planetek a komet, na kterých bylo velmi velké množství zmrzlé vody. V podstatě se stalo to co se stane, když vezmete velkou kouli a hodíte ji do postavených kuželek. Docházelo k miliardám různých srážek a planetky a komety začali měnit svoje dráhy. Obrovské množství jich pohltili Uran, Neptun a Jupiter se Saturnem, ale planetek a komet bylo tolik, že se jich i významné množství dostalo do vnitřní části sluneční soustavy, kde narážely do Země, Venuše, Marsu a také do Merkuru a slunce. Nebýt tedy Uranu a Neptunu nebyla by se dostala voda na naší planetu a tudíž by nebyl žádný život.
6. Jupiter – Jupiter jako takový má částečně podíl na tom, že je na naší planetě voda viz bod č.5. Nicméně musím ho jmenovat jako samostatný prvek, protože to nebylo jediné důležité co pro nás Jupiter udělal a vlastně dělá stále. Jupiter je totiž náš ochránce. Jako druhé nejhmotnější těleso po slunci má i velmi silnou gravitaci. Je dokonce 2,5x hmotnější než všechny ostatní planety dohromady. Jeho funkce ochránce spočívá v tom, že pohlcoval a pohlcuje nestabilní planetky, komety a asteroidy, které by mohli směřovat do vnitřní části sluneční soustavy. Tyto tělesa by při srážce se Zemí mohli způsobit katastrofu globálních rozměrů a mohli by zničit většinu života na Zemi v horších případech udělat planetu pro život neobyvatelnou. Jenže náš ochránce Jupiter spoustu takových těles sám přitáhne a buď je vymrští jinam, nebo je přímo pohltí. Jednou za velmi dlouhou dobu cca 60-100 miliónů let se Země s takovým tělesem velikosti malé planetky střetne a způsobí hromadné vymírání. Když se to naposledy stalo země byla stěží obyvatelná a odnesl to v té době dominantní dinosauři. Hlavně díky Jupiteru se to nestává častěji.
7. Množství vody – Mohlo by se stát, že by se všechny události, které jsem tu vypsal staly tak jak měli a přesto byživot na naší planetě neexistoval. Byli bychom ve správné vzdálenosti od perfektního slunce, měli bychom bezpečnou dráhu, měli bychom díky magnetickému poli atmosféru a měli bychom dokonce i tu vodu, přesto by tu život nevznikl. Opět tu sehrálo svou úlohu štěstí. Osud tomu chtěl, že na naší planetu dopadl dostatečný počet komet s dostatečným množstvím vody. Kdyby tak tomu nebylo, mohlo být vody na Zemi méně. Část by se vsákla do zemské kůry, část by se odpařila do atmosféry a nebylo by tu žádné moře ve kterém by mohl vzniknout život. Klika co?
Na závěr je tu samostatná otázka vzniku života. Vznikl náhodou nebo k nám byl dopraven život na kometě a nebo byl k nám dopraven jinou inteligentní formou života? Těžko říct. Vše je jen spekulace. Nejpravděpodobnější je varianta č. 1 čili že život u nás vznikl náhodou. Nicméně vraťme se k původní otázce. Je život i na cizích planetách? Vezměme to popořadě.
Sluncích jako je to naše, tedy klidné s dostatečně dlouhou dobou života, je mnoho. Což nahrává spekulaci, že je možná život běžný. Je ale u těchto sluncí dostatek planet v obyvatelné zóně? Ano i to je možné. Mají ale správnou velikost, aby si udrželi žhavé jádro a mají tak své vlastní magnetické pole? To už asi tak běžné nebude. Jak vidíte s každou novou otázkou se pravděpodobnost nalézt vhodnou planetu snižuje. Přesto nejsme na konci. Ty planety, co jsou v obyvatelné zóně a mají magnetické pole, mají také stabilní rotaci kolem slunce? Určitě né všechny. Je na nich voda? Jak jsem již psal výše, voda je na Zemi čistě náhodou. Určitě drtivá většina planet v zóně života takové štěstí neměla. A z těch co to štěstí měli a voda se na ně dostala, bylo té vody dost, aby se všechna nevsákla do povrchu? Pokud ano, měly ty planety takové štěstí, že je nezničili asteroidy, kometky a planetky? Při tomto výběru určitě dojdeme k výsledku, že těmi podmínkami jsme se dostali na jistě malé číslo. Možná takových planet, podobných naší zemi, se stejným štěstím, bude v naší galaxii deset možná dvacet. Nicméně jestli život vznikl čirou náhodou pak to možná znamená, že jsme v naší galaxii úplně sami.
