„Děti moje“ nám přinášejí jemnou směs hněvu, lásky a smutku a obsahují některé z nejlepších hereckých výkonů roku 2011, z nichž exceluje především George Clooney.
Rodina může být zdrojem některých největších životních štěstí a uklidňujícího pohodlí a zároveň jeho největší bolestí, v závislosti na jedincích, kteří ji tvoří. Pro většinu z nás, naše rodiny jsou směsí obou variant, skládajících se z několika bezkonkurenčně nejsilnějších okamžiků našeho bytí. „Děti moje“ se snaží splést obě nitě do jedné osnovy a utkat tak filmový příběh. Z velké části se to tvůrcům daří, za což jistě hodně může americký spisovatel / režisér Alexander Payne, jenž se specializuje na filmy, v nichž dominují narušené postavy zažívající delší období plné emočních výkyvů. Příčina těchto výkyvů (úmrtí v rodině, pracovní přeřazení, partnerský rozchod), není zdaleka tak důležitá jako doba po kterou ony postavy trpí. Krásnouý ukázkou je Paul Giamatti jako Miles z „Bokovky“, některé jeho mrzuté a rozzlobené inkarnace byly a jsou často, s různými výsledky, napodobovány. Ovšem Payne umí vzbudit soucit jejich mučednické existence, zdůrazňuje ducha, jenž se nikdy nezlomí bez ohledu na to, v jak špatné situaci se hrdinové nacházejí. Tato směs tónů z něho učinila silný hlas v americké kinematografii, počínaje svým velkým debutem na velké plátno, snímkem „Občanka Ruth“ z roku 1996.
Ve svém posledním filmu se režisér zabývá dalším mužem utápějícím se v citové nejistotě, kterou navíc potlačuje. Jde o Matta Kinga (George Clooney), právníka z vyšší střední vrstvy, jehož mírně odcizená manželka Elizabeth se ocitá v komatu a on následně zjišťuje, že mu byla nevěrná. Děj se otevírá hypnotickým záběrem na ženu, rozkošnicky si užívající jízdu na vodních lyžích. Následuje hypnoticky-smyslný hlas Cloonyho, jehož monolog nás usazuje v dění. Tahle filmařská berlička je trochu nedotažená, neboť naprostá hustota informací, které nám Cloony musí sdělit na začátku filmu, je poněkud skličující a ubíjející. Takže je potřeba skutečně dávat pozor. Nyní se Matt musí postarat o své dvě dcery, vzpurnou teenagerku Alexandru (Shailene Woodleyová) a mladší Scottie (Amara Millerová) a snažit se být otcem, kterým nebyl již dávno předtím, než byl zavolám do nemocnice. Právě divoká Alexandra, v mimořádně silné slovní konfrontaci, mu sděluje šokující informaci o nevěře matky. Navíc je Matt jediným rozhodujícím faktorem v jeho početné rodině při blížícím se rozhodnutí o prodeji nebo neprodeji tisíce akrů nedotčeného pozemku na Havaji, jenž může přinést až půl miliardy dolarů. Avšak celý projekt může mít také národní ekonomické důsledky. Tento podnik pochopitelně dominuje v jeho časovém rozvrhu a je to další velký tlak na Matta. Špatné načasování je zkrátka neúprosné.
Jak Matt a Alexandra neustále zápasí a upadají do víru citového zmatku, což je důsledkem zrady Elizabeth, Payne se zaměřuje na fasády zdánlivě klidných rodinných a obchodních vztahů. Toto téma pak prezentuje v několika dramatických scénách, které umocňují jednoduché malé detaily charakterů, v čemž „Děti moje“ excelují. Navíc přes potenciálně katastrofální předmět dění se snímek může pochlubit ostrým vtipem, oživující výrazně tok děje. Samotný George Clooney nikdy nehrál postavu takto zanedbanou, jeho strhaný otec od rodiny je bezchybný a brilantně vystavěný. Jeho boj je velmi internalizovaný, jeho bolest přetéká v klíčových momentech, jako když Matt sprintuje do domu svého přítele, aby ho konfrontoval s nevěrou Elizabeth. Za ním nezaostává ani Shailene Woodleyvá, jenž je pro mě docela zjevením. Alex začíná v havarijním smutném stavu, ale končí jako inspirativní charakter.
Payne přišel s filmem, který umí nejlépe. Vytvořil věrohodné postavy s uvěřitelnými vztahy v uvěřitelném prostředí. Nejde o moc složitý film, ale jeho moc čerpá právě ze vztahů lidí. Výsledkem je dojemný příběh a jeden z lepších rodinných dramat, natočených v poslední době. Je to slušný snímek,nejlepší ve své upřímnosti.
