Francis Lawrence je režisér komiksového antihrdiny Constantina (2005) a sci-fi thrilleru Já, legenda (2007). Nyní zfilmoval román Voda pro slony – americký bestseller zasazený do doby hospodářské krize 30. let minulého století. Stejnojmenný film vypráví příběh polského imigranta Jacoba Jankowského, studenta veteriny, který se při závěrečných zkouškách dozví, že jeho rodiče zahynuli při autonehodě. Nemá peníze a doma už ho nic netáhne, vydává se tedy pryč a náhodou se dostane do vlaku, kterým cestuje cirkus Benzini.
Ostřílený scenárista romantických filmů Richard LaGravenese, který má za sebou např. Madisonské mosty (1995), Zaříkávače koní (1998) či nejnověji P.S. Miluji Tě (2007), snad ani v rámci žánru zklamat nemůže. Ovšem ve Vodě pro slony je celá řada natahovaných a nudných dialogů, se stupidními proklamacemi typu: „Jsi krásná žena a zasloužíš si krásný život“. Robert Pattinson, známý zejména díky sáze Stmívání, celkem dobře ztvárňuje světa neznalého studenta, horší je to však s Reese Witherspoon. Ta se sice naučila jezdit na slonovi coby principálova manželka Marlena, kterou ve filmu hraje, ale jen těžko jí uvěříte, že by s despotickým ředitelem cirkusu (Christoph Waltz) vydržela. Ona – tak jemná a citlivá bytost. Její charakteristické rysy jsou podpořeny běloskvoucím oblečením, nehledě na to, že herečka vypadá snad nejhubeněji za celou svou kariéru. Herecky filmu zcela vévodí Waltz, který svou agresivitou a šíleností dává připomenout roli zapáleného nacisty z Hanebných panchartů, která mu přinesla Oscara a fanouškům mnoho hlášek.
Mladý veterinář se od kydání hnoje časem dostává k opravdové práci a má ošetřit nemocného koně, se kterým Marlena vystupuje. Jacob se s paní principálovou postupně sbližuje – a vzniká tak milostný trojúhelník. Jacob je Marlenou zcela uhranut, ona je zase dojata z jeho lásky k zvířátkům. Mezi herci však pověstná jiskra není a do konce filmu ji nevykřešou. Principál August je chorobně žárlivý a finanční situace cirkusu je velmi špatná. Velká hospodářská krize má za následek menší návštěvnost, všude kolem je chudoba, málo jídla atd. Občas Voda pro slony připomene seriál z dílny HBO Carnivàle v jeho syrovosti – upocení cirkusáci ve špinavém oblečení staví omšelé stany a doufají, že vydělají pár mizerných nikláků. O propracované psychologii postav či stupňujícím s napětí si však film může nechat zdát, stejně jako Marlena o své show s koňmi. Cirkus netáhne a je potřeba zaujmout, proto principál zakoupí slonici a veterinář ji má vycvičit. Ochránci zvířat budou nadšeni za explicitní agitku proti týrání zvířat (viz výcvik), diváci však jen se smíchem zakroutí hlavou, až zjistí, koho a proč slonice poslouchá.
Voda pro slony není vyloženě špatný film, má několik napínavých a dramatických scén, nemluvě o hezkých retro kostýmech a do detailu promyšlených interiérech maringotek. Celý příběh je orámován vyprávěním starého Jacoba o svém mládí – jeho komentující voiceover je však mnohdy otravný a nikterak divákovi nepomáhá, aby se lépe vnořil do světa exotických šelem a neustálého stresu z pohybu. Melodramatické ladění snímků (např. vypulírované záběry a jejich hra se světlem a barvami) podtrhuje sladkobolná hudba Jamese Newtona Howarda. Návštěva tohoto filmového šapitó je stejná jako show v cirkuse – stačí ji vidět jednou a za týden si z ní budete pamatovat spíše to, co zábavného zvířata provedla, než zamilované pohledy protagonistů mezi hroudami hnoje.
