Žraločí horor je subžánrem jednoho filmu. Před téměř čtyřiceti lety natočil Steven Spielberg Čelisti, které na tomto hracím poli dosud nebyly překonány. V posledních několika letech jsou tyto sympatické zubaté paryby doma spíše na televizních obrazovkách než v kinech – a většinou se jim absolutně nevyplatí věnovat pozornost. Letos se situace mírně mění. Hollywood totiž přichystal hned tři větší filmy s touto tematikou. V „Dark Tide“ budou žraloci útočit na instruktorku potápění Halle Berry, v „Bait“ se kvůli tsunami dostanou dovnitř jakéhosi supermarketu a v Noci žraloka se vypořádají se skupinkou dovolenkujících vysokoškoláků. Poslední zmíněný film je předmětem této recenze.
David R. Ellis už za sebou má docela slušnou řádku filmů, s přimhouřenýma očima by se dal pokládat za zkušeného hororového režiséra. Kvalita jeho děl však kolísá od příjemného mírného nadprůměru až k téměř nesledovatelným břečkám. Natočil totiž například chválený druhý díl Nezvratného osudu, rozporuplně přijímané béčko Hadi v letadle, ale i všeobecně nenáviděný Nezvratný osud 4. Po prozkoumání vývoje jeho filmografie a po zhlédnutí Noci žraloka mám pocit hraničící s jistotou, že v budoucnu se bude pohybovat už jen ve vodách podprůměru.
Nejdříve by bylo dobré říct něco málo k ději. Parta krásných mladých lidí si vyjede užít volna. Zamíří do domu dívky Sáry, která se sem vrací ze školy po třech letech. Dům se nachází na ostrůvku uprostřed jezera. V jezeře jsou žraloci. Kolem jezera se motá bývalý Sářin přítel, jeho poskok a sympatický šerif. Zábava je v plném proudu do doby, než žraloci jednomu z mladíků ukousnou ruku. Od této chvíle začne scénář připomínat frašku – všechno se začne úplně nesmyslně komplikovat (lidé padají do vody, čluny vybuchují), postavy zhloupnou na úroveň IQ 50 (chování Sáry vůči bývalému příteli) atd. Některé momenty jsou svou logikou tak strašně mimo normu (scéna „černoch + oštěp“), že je ani nebudu popisovat, protože byste mi nevěřili.
Dalším závažným problémem je ohromná předvídatelnost. Nemůžu tvrdit, že by se film nesnažil diváka překvapovat – naopak, on se o to snaží poměrně intenzivně. Veškerá snaha je ale úplně marná, u každé překvapivé scény snadno odhadnete, jak se rozuzlí. Za hlavní mužskou postavou kupříkladu přijde nebušený černošský student, kterého na něco doučoval. Tváří se hodně naštvaně, dostal nejspíš horší známku, než potřeboval. Nakonec se ukáže, že své rozzuření pouze předstíral, kamaráda chtěl vystrašit, známku dostal dobrou. Podobně vystavěná scéna se v první čtvrthodině objeví minimálně čtyřikrát, pokaždé je jasně čitelná. Později už jsem se touto nevyrovnanou hrou tvůrců s divákem a vlastními schopnostmi upřímně bavil.
Tato výtka neplatí pouze pro dílčí scény, ale i pro celý film. Představme si kladné postavy. Pěkná, ale zároveň slušná studentka Sára. Pohledný, chytrý student medicíny Nick. Černoch. Holka od černocha. Zábavný děvkař. Ještě jeden kluk. Ještě jedna holka (a možná ještě jedna holka, už si nejsem jistý, jestli jich bylo celkem sedm, nebo osm). Pes. Troufnu si tvrdit, že většina těch diváků, kteří už někdy nějaký ten hororový film viděli, bez větších obtíží určí, kdo přežije.
Všechna tato negativa ale nutně nemusí bránit příjemnému zážitku ze sledování. Loňská Piranha 3D od Alexandra Aji také nebyla originální, překvapivá, či chytrá. Tvůrci Noci žraloka ji ale natočili s přístupností PG13 (doporučený doprovod rodičů do třinácti let). To znamená minimum krve, minimum nahoty, minimum vulgarismů. Rating PG13 nevadí například u atmosférické dospělé duchařiny, ale u letního žraločího teenagerského hororu zavání takovéto omezení průšvihem. Na své si tak nakonec v kině nepřijdou ani milovníci chytrých uměleckých filmů, ale ani fanoušci zábavných krvavých brutálních masakrů.
Noc žraloka je zkrátka instantním moderním hororem pro náctileté publikum, kterému budou stačit pěkní mladí herci, pár žraloků, pár výkřiků a jedna ukousnutá ruka. Čtyři body z deseti za slušnou technickou stránku. Když už nic jiného, je na filmu alespoň vidět, že jeho tvůrci už nějakou zkušenost s kamerou mají. To je ale podobně platná útěcha, jako kdyby vás měl místo totálního neznalce operovat student medicíny, který právě absolvoval první semestr.