Martin Scorsese zrežíroval svůj první rodinný film a první snímek ve 3D. Na pomoc si přivzal vskutku velké obsazení, v němž vynikli např. Ben Kingsley, Sacha Baron Cohen, Jude Law a Christopher Lee. A navíc je to celé o kouzlu filmu, návratu k počátkům a něžném stopování filmové historie.
„Hugo a jeho velký objev“ je adaptací knižního bestselleru Briana Selznicka z roku 2007, který zaujal Scorseseho ve chvíli, kdy otočil první list. Děj se odehrává v Paříži roku 1931 a točí se kolem osiřelého kluka Huga (Asa Butterfield), jenž tajně žije na vlakovém nádraží u strýce se špatnou pověstí, respektive alkoholikem. Když pak strýc jednoho dne nečekaně a záhadně zmizí, Hugo dál tajně pokračuje v jeho práci seřizovače nádražních hodin a přitom se snaží opravit úžasného automata (robota s klíčovou dírkou ve tvaru srdce). Toho objevil chlapcův otec (Jude Law) chvíli před svou smrtí a jde také o jedinou věc, která mu po něm zbyla. Hugo doufá, že automata přivede k životu a ten pak vydá otcův vzkaz. A mezitím žije mezi čepy pák, ozubených koleček a kyvadel uvnitř gigantických, starožitných hodin a pozoruje malý nádražní svět pod sebou. V něm ho zajímá především zatrpklý prodavač mechanických hraček Mélièse (Ben Kingsley), jenž je kýženým zdrojem vzácných součástek, tolik potřebných k opravě automata. V patách je mu ovšem zlovolný a urputný nádražní inspektor ( výborný Sacha Baron Cohen, nepřeháním) a jeho věrný dobrman.
Celé vyprávění se rozjíždí pomalu a zcela nenápadně, téměř polovinu filmu strávíme Hugovým pelášením v labyrintu žebříků, hřídelí, klik a rotujících koleček, aniž by se zdálo, že se příběh někam výrazněji posunul. Pak náš hrdina naváže přátelství s roztomilou a dobrodružně naladěnou schovankou pana Mélièse (Chloe Grace Moretzová) a asi po hodině – i když příjemné – se snímek konečně dostane tam, kde se něco děje. A to co se objeví, je něco úžasného: okouzlující, vtipná, upřímná láska k francouzskému režisérovi Georgesovi Mélièsovi a filmu samotnému. Vidíme Mélièsovi filmy a především ten nejslavnější, „Cestu na Měsíc“ z roku 1902. Znovu jsme u zrodu němého filmu, kdy tvůrci byli ještě mágové, umějící donutit diváka smát se či lapat po dechu. „Hugo a jeho velký objev“ je ryzí poctou a dojemným filmem, používající revoluční technologii 3D s cílem dosáhnout autentického návratu do minulosti a na Scorseseovi je vidět, že si tento proces náramně užil. Úplně cítíme tu vášeň a oddanost projektu. Ukazuje nám, jak bratři Lumierovi svým slavným příjezdem vlaku děsili diváky v roce 1895 a to tak, že jednoduše pošle burácející lokomotivu skrz obrazovku v roce 2011. A my můžeme znova žasnout a vědoucně se usmívat.
Režisér tak po dvou letech, v nichž Hollywood bojoval s formátem 3D a plival na nás filmy různorodé kvality, konečně využil vrchovatě tohoto ztvárnění v ambiciózním projektu a použil ho účelně a inteligentně pro ztvárnění dramatického efektu. Sama jsem byla mile překvapena vysokou úrovní obrazového ztvárnění. „Hugo a jeho velký objev“ je nejvíce čistě zábavným filmem, jenž Martin Scorsese udělal od dob „Mafiánů“a možná je jedním z neosobnějších snímků jeho kariéry. Přináší nám oslavu prvních třech desetiletích dějin kinematografie, jejíž úroveň líbivosti závisí na tom, kolik filmů jste viděli a samozřejmě čím více tím lépe. Přesto se ve filmu který rámuje tikot hodin, můžeme cítit chvílemi rochu mechanicky až nudně a zvolená metráž 124 minut je jen tak tak, neboť delší stopáž by příběhu rozhodně neprospěla. Zajímavé je, že snímek nejlépe funguje v pasážích beze slov. Kingsleyho výraz pohřbený pod nánosy bolesti a hrdosti nebo komické jemné vztekání Cohena vydá za tisíce slov.
Martin Scorsese oživil oceňovanou dětskou knihu brilantním 3D technickým zázrakem, který si bere k srdci umění a je pro každého, kdo miluje kino – kdo opravdu miluje film – a takový divák si ho nemůže nechat ujít.
