Snímek Dům který vznikal ve Slovenko-české koprodukci a na festivalech již od začátku roku stihnul nasbírat řadu oceněních, přichází konečně i do českých kin. Jde teprve o druhý celovečerní film, mladé, talentované, slovenské filmařky Zuzany Liové, která za scénář k filmu, už v roce 2007 na MFF CANNES, dostala prestižní cenu Krzysztofa Kieslowského pro nejlepší středoevropský nerealizovaný scénář.
Je to poutavě naturalistický film, výrazný hlavně díky výborné chemii mezi otcem Imrichem (Miroslav Krobot) a mladší dcerou Evou (Judit Bárdos), jenž navozuje skutečný a komplikovaný vztah, oba jsou ze stejného těsta, tvrdohlavý a těžko ustupitelný. Zachmuřené zapojení rodinného konfliktu do příběhu vytváří nesnesitelnou atmosféru díky velmi špatné komunikaci uvnitř rodiny. Nejsou v něm žádná skutečná překvapení, pokud jde o scénář nebo strukturu příběhu. Humor je nám podáván jen v pár krátkých okamžicích, většinou způsobené Evou a jejími malými činy vzdoru vůči otci, předváděné zejména před ostatními.
Režisérka velmi dobře pracuje s atmosférou a prostředím. Tíživé ticho je tak součástí způsobu života hlavních postav, stejně jako prázdnota okolních kopců bravurně zprostředkovává a navozuje atmosféru beznaděje věznění a prázdných životů. Kamerou velmi citlivě umisťuje tak, aby mohla vyniknout drobná gesta, i nepatrná mimika herců v klíčových okamžicích, v nichž exceluje především vynikající starší, herecká generace Miroslav Krobot a Taťjana Medvecká. Taťjana jako manželka a matka rozervané dcery hraje v příběhu nejmoudřejší charakter, je jako kotva snažící se udržet rodinu pohromadě. Ale ani herecký nováček Judit Bárdos se nemá za co stydět. Evu zobrazuje jako inteligentní a soucitnou mladou ženu se smutnou tváří, vyzařující kouzelnou přirozeností.
Dům a titulní název filmu je v podstatě vězení, převlečené za domov. Bez úsměvu Imrich staví dům cihlu po cihle pro svou mladší dceru a to na svém pozemku. Ta přirozeně dost nenávidí tuhle otcovu představu. Jeho archaické, patriarchální způsoby jsou pro ni nepřijatelné, ví, že v dnešní době musí být samostatnou, svobodnou osobou. Touha po svobodě ji pohlcuje a zavede ji až za školu, tajně chodí na brigády, aby si viděla peníze na cestu do Anglie, kde chce pracovat jako au-pair. Imrich, předák u místní čistírny plastových lahví, má však zcela jiné plány. Začal stavět dům pro starší dceru Janu (Lucia Jašková), ale zanechal toho, když si vzala muže, kterého neschvaloval. Nyní s ním má tři děti, které odmítá uznat. A tak všechny své sny a naděje upíná k Evě.
Film Zuzany Liové je určen především pro milovníky realistických dramat, postavených na naturalistických výkonech hlavních hrdinů. Jeho bezchybný casting a řídké dialogy připomínají tak trochu Venkovského učitele z roku 2008. Je tvrdý jako beton v domě, uvnitř se však odehrává něžně zarputilý film, intimní, rodinné drama. Klasický příběh střetu dvou generací, který jemně splétá bitvy lidských vůlí, aby na konci vznikla pestrá mozaika lidského života. Začátek mohl být více údernější a méně těžkopádný, nic to ale nemění na tom, že se jedná po dlouhé době o výborný slovenský film. Nakonec mě snad nejvíc zaskočil český dabing, neboť jsem sama sebe přistihla, že mě tahle skutečnost docela mrzí.
