Jack and Jill

Existují jen dvě cesty, jak natočit film. První je natočit snímek, kterým chcete světu sdělit svou nejvnitřnější myšlenku pomocí audiovizuální techniky, a vzdát se možnosti na něm vydělat. Druhou je natočit film jen a jen kvůli penězům, a oprostit jej tak od nějaké hlubší filozofické linie. Jack and Jill spadají jednoznačně do té druhé kategorie. Adam Sandler ráno nevstal, a neřekl si, že chce svět obohatit. Adam Sandler zkrátka natočil další film, ve kterém dělá to, co umí nejlíp. Sandler, Stiller, Murphy, Carrey. Mistři svého oboru.

Jack and Jill

Film začíná typickým nástinem komedií tohoto rázu. Nejprve nám tvůrci nastíní, jak úžasné je mít dvojče, vysvětlí nám i ono tajemství, že když máte dvojče, je to jako kdybyste měli dvojníka (díky, dosud jsem tápal…), pak nás ale vpraví do děje, který již od začátku páchne desítkami klišé.
Úspěšný obchodník, podnikající v marketingovém průmyslu v samotném Hollywoodu, na něhož doma čeká Katie Holmes, o které se již v druhé minutě filmu dozvíme, že z lásky k Jackovi anektovala k judaismu, malá holčička, která nedávno získala zelený pásek z karate…a malý adoptovaný Ind, který má zvláštní (nejspíše komicky zamýšlenou) úchylku – zničehonic si lepí předměty z pokoje na svoje tělo, a který je inteligenčně na úrovni Roba a Todda.
Pak se dozvídáme, že Jack má sestru Jill, která vše vždycky zkazí (což vám připomene Vánoce rodiny Griswoldů, Sám doma a desítky dalších filmů), a která má do L.A. přijet na Den díkuvzdání. V momentě, kdy k ní Jack přichází na letišti, je zády k němu. Pak se otočí představitelka hlavní ženské role a…NE!!! PPROČ?? Copak k tomu měli nějaký důvod?? Tohle není Mrs.Doubtfire, ani Agent v sukni. Proč se, proboha, Sandler rozhodl převléknout za ženskou?? Za celý film nebyla ani jediná vtipná glosa, či jediné gesto, které by ho opravňovalo k tomu, aby hrál roli, které by se líp ujala i Kristie Alley.

Jack and Jill

Samozřejmě, dokážete si domyslet, jak dopadla oslava v nádherné vilce v Malibu – Jill utekla uražená do lesa (mindf*ck?!). Mezitím vstupuje na scénu pracovní život hlavního hrdiny, dozvídáme se, že jistá kavárna chce do reklamy Al Pacina. A co hlavní hrdina udělá? Jde na basketbalové utkání, kde sedí Pacino vedle Johnnyho Deppa (možná nejdražší scéna tohoto filmového žánru), společně se svou věčně trapnou sestrou! A Al Pacino se do Sandlera, převlečeného za ženu, zamiluje…
Ona ale city neopětuje, místo toho se spřátelí s Jackovým zahradníkem (zahradník, vždycky je to zahradník), který je (asi) nelegálním imigrantem z Mexika. Vždy, když se Felipe objeví, řekne vtipnou hlášku, která dokonce má i dobrou pointu. Ale můj úsměv okamžitě zmrazí jeho dodatek: „I´m kiiiiidiiiiing!!“ Ano, přesně takhle, s nuancí Mr.Beana. Z ničeho nic se film přemístí na zaoceánskou loď, poté na španělský hrad Al Pacina, až se nakonec dostaneme i do Bronxu.
Vtipnost filmu balancuje na hraně trapnosti a sexuální úchylky představitele hlavní protagonistky. Musí mi nutně pořád ukazovat pozadí?? Není to sice takové, jako u Tommyho Wiseaua, ale přece jen, je nutné vidět holé nohy čtyřicátníka v ženské paruce?
Al Pacino. Bože, pane, proč jste jim na to kývnul? Bylo potěšení vidět Tonyho Montanu, Michaela Corleona, nebo Ďáblova advokáta znovu v akci. Muselo to ale být v roli trapného starce, kterého hollywoodský život omrzel, a který chce zbytek života prožít s transsexuálem?

Jack and Jill

Nicméně, Al Pacino byla vzpruha podprůměrného filmu. Jestli jsem se během filmu opravdu bavil, byly to scény právě s ním. Ať už scéna „Vypněte ten mobil“, nebo to, že ve filmu neustále nosil oblek, který by jako z oka vypadl tomu, ve kterém zemřel Scarface.
Tenhle film je jako Tacho. Nevyšel ve správný měsíc. Kdyby byla premiéra v ČR stanovena na letní měsíce, pochopil bych to – v těchto měsících vyráží do kin i hloupí, a ti by těžko ocenili nějaký film s myšlenkou.

Abych ale jen nekritizoval – film má plno světlých momentů, při kterých se i ti náročnější smějí od srdce. Jednozubá babička, vtip starý miliony let, byla jedním z těch nejlepších. Jenže na každý tento moment vám připadne pět momentů, kdy se chytáte za vlasy, a říkáte si – to snad nemůžou myslet vážně. Tohle platí především o teleportaci hlavních hrdinů z místa na místo, která je tam naprosto běžná.
Chcete-li se zasmát inteligentnímu humoru, který se lehce podobá vtipům Black Addera, či legend jakými bezesporu byli Monty Pythoni, prosím, nechoďte na tohle!
Pokud ale hledáte nezávaznou zábavu na hodinu a půl, a poté sejít se svou ženou a třemi dětmi dolů na hranolky s hamburgerem, tohle je ta správná volba, jak strávit odpoledne v kině.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..