„Kronika“ se snaží být novým pohledem na komiksový žánr a přináší nám skutečně tvůrčí a realistické zobrazení toho, co se stane, když skupina dospívajících kluků ze dne na den přijde k velké moci a nadpřirozeným schopnostem.
Fenomén YouTube již delší dobu ukazuje, že stále více, převážně mladých, lidí jsou ochotni natáčet svůj každodenní život na video. Jak moc je to v pořádku, zde nebudu pitvat. Každopádně snímek „Kronika“ se rozhodl jít právě touto cestou a potěšit mladou internetovou generaci. Režisér a scenárista Josh Trank Max Landis Andrew totiž použil takzvaný cinéma vérité styl, což je dokumentární ztvárnění příběhu, snažící se o prosté zaznamenání skutečností. Film samotný pak působí upřímně a intimně od samého začátku. Tento pocit se do značné míry režisérovi povedl vytvořit, míra autenticity je přesvědčivá a chvílemi drsná, čemuž napomáhá i skupinka téměř neznámých herců.
17-letý Andrew (Dave DeHaan) je našim oknem do příběhu, jde o osamělého kluka s kamerou, který to má v životě docela drsné. Ve škole bývá objetí šikany, doma zas věčné konflikty s otcem alkoholikem (Michael Kelly) a do toho umírající matka. Její poslední dny se nezadržitelně blíží a tak se Andrew rozhodne zdokumentovávat svůj každodenní život. Náhodou pak ve společnosti bratrance Matta (Alex Russell) a populárního kluka Stevea (Michael B. Jordánsko) objeví podzemní jeskyni. Trio v ní najde podivný zářící kámen a než se naděje už disponuje telekinetickým umem. Z počátku ho všichni používají k provádění drobných triků jako je stavění věže z lega nebo hraní baseballu a postupně zjišťují, že čím více ho používají, tím jsou silnější. První polovina filmu je tak skoro jako komedie. Klučičí dovádění jsou zábavná a přitom s nádechem reálnosti. Samozřejmě nevyhnutelně s velkou mocí přichází i velká zodpovědnost a pokušení používat své nabyté dovednosti na veřejnosti roste. No a už je jen otázkou času, kdy se první z nich přikloní k temnější straně a film udělá ostrou zatáčku do dramatického thrilleru.
Samotný scénář je překvapivě elegantně zvládnutý a chytře si zahrává s dvousečným mečem, kde si problémový chlapec může vybrat, zda své nové a nevšední dovednosti použije pro konání dobra jako Peter Parker (Spiderman), nebo se stanou nástrojem jeho pomsty ve světě, který mu ublížil. Navíc Andrew si zřejmě myslí, že Magneto má hodně dobrých nápadů. Již zmiňovaný styl vyprávění je zde efektivně využit téměř beze zbytku. Pomáhá zvyšovat napětí v příběhu a umožňuje přeskakovat v ději na zajímavé části tím, že diváka nechá vyplnit prázdná místa. A co je nejdůležitější, dodává hloubku postavě Andrewa, který kameru nejdříve používá jako bariéru mezi ním a ostatními lidmi, až se nakonec stává jeho spojencem, dělajícího z něj hrdinu ve svém vlastním příběhu.
„Kronika“ je případová studie, odpovědně používající potenciálně silně vyprávěcí techniku. Stejně jako jeho hlavní postavy režisér chápe, že má velkou sílu, která může být ovládána více způsoby. Ale na rozdíl od mladých protagonistů a potencionálních nových hvězdiček využívá svou pravomoc zodpovědně. I přesto že nešlo o nijak převratně financovaný počin, digitální efekty jsou na celkem vysoké úrovni a žádný trik není vyloženě rušivý. Nejedná se ani o žádné mistrovské dílo, ale přesto dostane divák mnohem více z komiksového žánru, než z většiny filmů o superhrdinech z poslední doby. K tomu pár nových myšlenek a vrozené pochopení pro hrdiny a cestu vyprávění. A rázem tu máme zajímavý debut otevírající slibnou budoucnost mladému režisérovi a ještě mladšímu hereckému triu. Těmto klukům se povedlo změnit pohled na superhrdiny, což rozhodně není málo a zato mají můj velký dík.
„Kronika“ je jedním z prvních milých překvapeních letošního roku. I přes své mouchy je zábavná, nápaditá, vtipná a nabízející dokonalou atmosféru. Komiksovým klišé vdechuje nový život a zatuchlým stereotypům se jenom směje.
