Shakespearovská soap opera pro milovníky spiknutí. O autorství geniálních děl připisované Williamu Shakespearovi se toho mnoho napovídalo a vyspekulovalo. Vrtalo to hlavou i takovým velikánům jako byli Mark Twain nebo Sigmund Freud. A ukázalo se, že skeptický byl i režisér převážně katastrofických filmů Roland Emmerich (Den Nezávislosti, 2012). Emmerich miluje dobré či spíše zajímavé teorie a rád je používá jako základ pro své filmy (již jsme tu měli globální oteplování a mayské proroctví o konci světa) a existuje mnoho teorií o tom, zda William Shakespeare byl opravdu autorem všech her, které jsou mu připisovány . Emmerich a scenárista John Orloff si jednu takovou teorie vybrali. V ní se praví, že 17. hrabě z Oxfordu, Edward de Vere byl opravdu ten muž zodpovědný za zrození legendy. Oběma pánům se sice povedlo vytvořit velmi příjemnou procházku historickým obdobím, jak je pravdivá a důvěryhodná, je ovšem diskutabilní. Ano, je tu spousta informací podporující teorii, že Oxford byl a je tím slavným autorem, ale ve filmu je také mnoho historických nepřesností až blbostí. Tohoto zakopaného psa bych rozhodně viděla ve scénáři. Orloff sice spřádá příběh plný politických intrik a křiváckého jiskření, jenže nám k tomu podsouvá nepravděpodobný románek a nepřesvědčivé tajemství o autorství. Režisér alespoň uchopil tento výstřední projekt po svém, dobře si uvědomil, jak pracovat s designem snímku a prostředím doby. Spoře osvětlený snímek vytváří vizuální paletu, která pomáhá navodit dobovou autentičnost a vytváří vizi Londýna a Alžbětinské Anglie, která je stejně velkolepá jako kosmické lodě ve Dnu nezávislosti nebo zničení Země ve filmu 2012.
Pokud jde o samotný příběh, jak už jsem naznačila, návnadu plnou konspiračních teorií v tomto dramatu, je asi tak snadné spolknout jako tu V Šifře mistra Leonarda. Což by bylo v pořádku, pokud by to celé bylo zábavné a na nic si nehrající.. Koneckonců Zamilovaný Shakespeare dokázal tyhle mazané hry hrát rychle a dlouze s noblesním důvtipem. Ale Anonym zoufale touží být tím přesvědčivým historickým argumentem, bonbonkem zabalený do velké hollywoodské zábavy. Nelehké spojení vede k tomu, že film je tak spletitý, domýšlivý a nervózní, že jako celek působí jako kýčovité, mýdlové, kostýmní drama zhuštěné do dvou hodin. Film se celkově zaměřuje na Oxforda a jeho vztahy s Elizabeth a dramatikem Benem Jonsonem (Sebastian Armesto), který de Veremu pomůže vybrat a nastrčit Williama Shakespeara jako pěšáka a jako jediný zná pravý stav věcí. Mezitím vším se odehrává spiknutí na královnu a skáče se v časových rovinách. Dvě dějová vlákna se tak překrývají a vzniká spousta zvratů, což může být a je chvílemi trochu matoucí. Pokud jde o samotné obsazení, to také patří mezi ta lepší rozhodnutí, která se posléze projevila ve filmu. Jde o velmi silné britské obsazení, Rhys Ifans ztvárňuje hraběte z Oxfordu, Joely Richardsonová a její matka Vanessa Redgraveová se pro změnu chytře podělily o roli královny Elizabeth. Za zmínku stojí ještě David Thewlis jako William Cecil a samozřejmě Rafe Spall jako vhodně kluzký a potměšilý Shakespeare. Největší pozornost však na sebe strhává neprávem opomíjený Rhys Ifans, jenž předvádí jeden z nejlepších hereckých výkonů tohoto roku. Obsazení je tak rozhodně hnacím motorem a pomáhá dodat filmu potřebnou váhu.
No a samozřejmě vyčnívají scény z divadla, jenž přenáší na diváka pocit, jak zvláštní a nadčasové Shakespearovy hry jsou bez ohledu na to, kdo je napsal.. Jinak má režisér film pod kontrolou, pohybuje se svižným tempem a řeší dialogy a vypjaté scény s takovým stylem a dovedností, že celek působí efektivněji a vášnivěji než jak byl ve skutečnosti napsán. Ovšem když se vydáte na cestu na jejíž konci stojí film, vyprávějící o tom jak Shakespeare není Shakespeare, koledujete si o malér. Ano, možná někdo nejen William Shakespera opravdu psal všechny ty úžasné, matoucí hry. Ale pokud nám Anonym jako nejlepší verzi nabízí nepravděpodobnou zápletku, naznačuje to povýšenou blahosklonnost.
Celková domýšlivost filmu,jak ukázat život skutečného autora, pak nakonec a bohužel vypadá jako podvod. Je proto asi nejlepší považovat Anonym za historickou fan-fiction, v které je tolik pravdy asi jako ve zmiňovaném Zamilovaném Shakespearovi. A na této úrovni, je to solidní úspěch a jedná se o překvapivě zábavný film.
