Přála bych si, aby „Cesta na tajuplný ostrov 2“, od režiséra Brada Peytona, byla úžasně dobrodružným filmem. Popřípadě kdyby došlo na nejhorší, aby byla natolik hrozná, až by se stala nekontrolovaně zábavnou podívanou. Místo toho je film pevně stanoven ve středu nudného proudu, ani dobrý, ani špatný, ale rozhodně okamžitě zapomenutelný.
Příběh začíná chvíli po událostech prvního dílu, Sean Anderson (Josh Hutcherson) žije život rebela, což částečně dělá jako vzdor proti novému příteli jeho matky (Kirstin Davisová), Hanka (Dwayne Johnson). Ten převzal totiž štafetu po Brendanu Fraserovi. Nakonec však spojují své síly a pouštějí se do hledání dědečka, proslulého dobrodruha Alexandra Andersona (Michael Caine). S trochou pomoci od Hanka, Sean dekóduje signál od jeho dědečka a zjistí, že legendární „Tajuplný ostrov“ o kterém psal Jules Verne skutečně existuje. K jejich malé výpravě se přidává pilot helikoptéry, Gabato (Luis Guzman), jenž má samozřejmě pohlednou dcera, Kailani (Vanessa Hudgens) a pak už nic nebrání tomu, aby velké dobrodružství započalo.
Ostrov samotný pak má být oním centrálním darebákem a i když se hned po příjezdu dozvídáme, že je potřeba rychle zmizet, neboť se celý ostrov potápí do oceánu, nikdy jsem neměla pocit, že by postavy byli skutečně ohroženy, nebo čelili jakémukoliv reálnému nebezpečí (a to nejen proto, že jde o rodinný film). Film je až po okraj plný digitálních – CGI triků, a když si uvědomíme, jak výpočetní technika pokročila za posledních deset let, tak se jedná o dost nemilé překvapení, vždyť spousta věcí působí opravdu chatrně. Zatímco část výroby byla umístěna přímo na Havaji, je pozoruhodně snadné, poznat rozdíl mezi tím, co je skutečné a co ne. Například všechny falešné věci z oblasti životního prostředí mají zvláštní plastový lesk. Také obří bytosti s nimiž se skupina setkává, včetně ještěrky, ptáků a včel, všechny vypadají strašně nerealisticky, až to bolí. Jako divák bych chtěla mít z těch zmutovaných zvířat strach či alespoň obavy, ale to se vám na „Tajuplném ostrově“ opravdu nemůže stát. Nikdy to není dobré znamení, když je snadnější představit si herce, spuštěné před zelenou obrazovkou, než jak běhají a funějí ve skutečném terénu a v reálné přírodě.
Majestátní hora svalů, Dwayne Johnson, je plně schopen používat své prsní a jiné svaly a přeměnit je bezmála na svaly herecké. Jenže tady to zkrátka nefunguje a pod nánosem 3D technologie lehce ztrácí své kouzlo. Bohužel zbývající herecká sestava je na tom stejně. Sama jsem byla zvědavá na Hutchersona, který bude brzy viděn, jako Peeta v adaptaci knižního bestselleru „Hunger Games“ Zde ho zaznamenáte nanejvýš jako rozmrzelého spratka s tupým výrazem a to si rozhodně nemyslím, že by tahle nadějná dětská hvězdička neuměla hrát. Tento „Tajuplný ostrov“ evidentně zabíjí téměř vše, co může být alespoň trochu pozitivní pro film. A zázraky nedělá. Naopak nebezpečí v podobě směšně digitálních ještěrů a špatných vtipů na nás čeká téměř na každém kroku. Stejně jako nemotorný mišmaš klasické literatury od Julese Verna přes Jonathana Swifta a Gulliverovi cesty až po Roberta Louise Stevensona a jeho Ostrov pokladů. To vše je jen záminka pro akční sekvence v podstatě ovlivněné Indianem Jonesem a Piráty z Karibiku, jenže snímek není ani zdaleka tak technologicky živý, a to dokonce i po nasazení kouzelných 3-D brýlích, což je vážně škoda. Zábava to mohla být.
„Cesta na tajuplný ostrov 2“ je taková nijaká, neslaná a nemastná, ani zábavná, ani vyloženě strašná, jen je rozhodně zcela zapomenutelná a tudíž i zbytečná.
