Ghost Rider 2 je film, jenž budete buď milovat, nebo nenávidět. Tady zlatá střední cesta těžko obstojí a také hodně záleží na tom, jaké sympatie momentálně chováte k Nicolasi Cageovi. Ten totiž pokračuje ve svém bláznivém až sebedestruktivním herectví.
Film se drží odkazu prvního dílu z roku 2007, ať už mluvíme o vizuální stránce nebo o samotné kvalitě snímku. A tak i přes nový režisérský tým Marka Neveldina a Briana Tayolara se žádná reinkarnace komiksového hrdiny nekoná. Příběh nám nabídne krátkou retrospektivu o tom, jak se z Johnnyho (Nicolas Cage) stal ďáblův lovec a dobrovolně tak na sebe uvalil kletbu, která vyústila v jeho transformování do „Ghost Ridera“. Nyní se Johnny nachází někde ve východní Evropě v dobrovolném exilu a snaží se udržet své démonické já na uzdě. Což se mu více méně daří, dokud mu jeho chlastání nepřeruší tajemná žena jménem Naďa ( Violante Placido), jejíž syn Danny (Fergus Riordan) potřebuje ochranu před samotným ďáblem. Skutečnost, která našemu „hrdinovi“ skýtá možnost vykoupení a zbavení kletby, takže nemá jinou možnost než pomoci.
Osobně neznám konkrétně původní komiks, z kterého nám Johnny přeskočil na plátno. Nicméně se domnívám, že jde o zajímavý materiál, který byl ovšem trestuhodně nevyužit. Pořádný zápas mezi nebem a peklem mohl být pekelně temný či přinejmenším zábavný. Vždyť dívat se na hrdinu, co se mění v hořící kostru v kůži a jezdí na stejně ohnivém oři (motocyklu), zní minimálně cool. Bohužel ani tyto výstřední znaky nedokázaly vykompenzovat fádní příběh a překvapivě málo akce. „Ghost Rider 2“ není film, který by chtěl fanoušek komiksu vidět. Nebudu chodit kolem horké kaše, ale pocit z promarněné příležitosti se začne vkrádat již v úvodních minutách a nakonci zbude jen konstatování, že celý film je bezcenný. Některé vizuální věci fungují docela dobře a sám „Ghost Rider“ je na pohled mnohem děsivější a více zastrašující, než tomu bylo v prvním díle, kde byl přece jen poněkud chladně animovaný. V podstatě celá vizuální stránka je zajímavější, ale těch přeměn a akce jako takové je jednoduše pomálu. Oněch několik málo sekvencí přeměn je příjemně koukatelných, jenže co naplat, když je jich, co by se za nehet vešlo. A naopak příliš mnoho scén se zaměřuje na emocionální stránku a vztahy mezi postavami, což absolutně nefunguje, už kvůli „přiblblému“ hraní všech zúčastněných.
Což mě přivádí k dalšímu bodu: výkon Nicolase Cage. Herec je samozřejmě stále velmi sebevědomý – stačí se podívat na jeho nedávné vystoupení v “Saturday Night Live”, pokud mi nevěříte – ale myslím, že jeho vnímání toho, co diváci chtějí vidět, trpí odpojením se od pravdy a hlavně reality. Nálada jeho postavy a mnohdy šílený výkon kolikrát neodpovídá tomu, co se právě děje na obrazovce. Jako by Cage prožíval své vlastní „Leaving Las Vegas“,ve kterém pomalu a jistě nezabíjí své vnitřní orgány nýbrž hereckou kariéru. A věřte mi, že tuto skutečnost neříkám s lehkým srdcem, neboť tohoto pána jsem měla a stále mám ráda.
Někde jsem četla, že ani samotná zkušební projekce nebyla diváky dobře přijata. Asi nemá cenu se domýšlet, zda se od vzorkového promítání ve finální verzi něco změnilo, když výsledek je stejně zase špatný. Spíše si říkám, že osoby zodpovědné za tento film snad sami uzavřeli smlouvu s ďáblem, aby snímek i přes nulovou snahu a nadšení, vydělal miliony po celém světě. A já si přeji, ať se jim to nepovede, to by totiž byly hodně snadně a nečistě vydělané peníze. No a třeba totální neúspěch nakonec Cageovi otevře oči…Kéž by…
