Chtě nechtě, člověk se musí smířit s faktem, že dnešnímu kinematografickému světu panuje technologie 3D. Pryč jsou doby, kdy jste se do kina chodili s přítelkyní líbat a u toho jedním okem pomrkávat na film – tedy, můžete, pokud se spokojíte s rozmazanými fleky na plátně. Co se za těmi fleky skrývá v případě filmu John Carter, se těmto lidem alespoň trochu pokusím poodhalit právě nyní.
Tak tedy, nejprve by se mělo vysvětlit jak je možné, že v době Avatarů, používajících dýchací masky v řidší atmosféře, je možné, že se natočí film ve kterém člověk přežije na Marsu bez jakýchkoliv problémů bez pomoci skafandrů.
Příběh, o kterém tento film pojednává, byl totiž sepsán mnohem dřív, než když byla první raketa světa vypuštěna směrem na Londýn. Přesněji řečeno, vyšel přesně sto let před premiérou tohoto nového snímku. OK, klasiku kritizovat nelze.
Seznamujeme se s Johnem Carterem, hrdinou z občanské války (pozor, stál na té špatné straně Jihu!), který si v sobě nese trauma ztráty svých milovaných osob. Jediným jeho koníčkem je obíhání všemožných jeskyní, ve kterých hledá zlato. Jednoho dne je (aniž bychom vlastně pořádně byli seznámeni s důvodem) uvržen do žaláře. Z něj ale uniká, a při následující honičce po prérii, během které se jeho pronásledovatelé střetnou s indiány, prokazuje své hrdinství z války a zachraňuje plukovníka, který jej zatkl. Společně se schovají v jeskyni, kde se z ničeho nic vynoří plešatec s prapodivným medailonem. Carter plešatce zastřelí a vezme mu medailon. Umírající neustále dokola opakuje slovo Barsoom a Cartera nenapadne nic rozumnějšího, než že to co mu neustále ten druhý říká, zopakuje.
Náhle se ocitá na planetě Barsoom, který je ve skutečnosti tím, co nazýváme Mars. Zde se setkává s postavou, kterou hraje Daniel Defoe (bohužel počítačově upravenou, a tak Eliase v tomto filmu neuvidíme), která jej dovede do osady Tharků. Je seznámen s místní situací – jsou dvě města, jedno červené (jak jinak než špatné) a modré (to, co bojuje za správnou věc). Během vzdušného souboje letounů těchto měst nad osadou se John zapojí do boje, a zachrání tak princeznu z modrého města, krásnou Dejah.
A samozřejmě, jakmile muž zachrání krásnou ženu, je jisté, že scénárista (v tomto případě spisovatel před sto lety) na tomto seznámení buduje základy vztahu.
Setkáváme se ale i s jeho vnitřním dilematem, má-li se vrátit domů, či zůstat a pomoci „dobrým“ proti „špatným“, či s neobyčejně silnou zbraní, tzv.devátým paprskem, kterým vládnou „ti špatní“, které podporuje skupina těch teleportujících se plešatců.
Ti nejenom, že se dokáží kdykoliv kamkoliv přemístit, mají také schopnosti Terminátora – dokáží se převtělit do kohokoliv. A hlavně – jejich vůdce jakoby z oka vypadl Andymu Garciovi!
Ano, je to další Narnie, jen na Marsu. Je to další Avatar, jen je ve Sluneční soustavě. Krom hlavního hrdiny, kterého představuje jižanský kavalerista tu bohužel není nic, co by už v nějakém z těchto podobných filmů nebylo.
Vše zachraňuje Woo, něco jako marťanská obdoba psa, který jediný dokázal u publika vzbuzovat výraznější emoce – smích.
Jinak se ale člověk nedokáže ubránit tomu, že již v půlce filmu už stoprocentně ví, jak vše dopadne. Ale právě tady přichází alespoň částečná záchrana filmu. Ano, nemusíte dlouho pochybovat nad tím kdo vyhraje, je to ostatně film pro děti, nutno ale dodat, že přeci jen ke konci filmu dochází ke zvratu který velmi překvapuje, a z filmu dělá tématicky poněkud hlubší dílo.
Nic to ale nemění na tom, že v první řadě byl natočen jako film pro děti, až ve druhé řadě pro fanoušky původní knihy.
Zpracování samotné planety, všemožných tvorů a měst – špičková úroveň. Je až neuvěřitelné jak rychle se technika posouvá vpřed. Stále sice nevidím v 3D nějakou úžasnou technologii s neuvěřitelným potenciálem, je ale jasné, že trhu bude v příštích letech rozhodně dominovat.
Bude-li to ale na úrovni Johna Cartera, není to zas tak špatná vize do budoucnosti.
Film nepostrádá vtip, lásku, emocionální chvíle, u kterých se divíte, že tento film není věkově omezenější. Tedy to, co člověk od kteréhokoliv filmu čeká. Překousnete-li fakt, že na Marsu je teplota permanentně pod nulou, zatímco hlavní hrdina chodí prakticky nahoře bez (na rozdíl od hlavní hrdinky), nic vám již nezabrání v tom, aby jste si bezmála dvouhodinový film užili i s celou svou rodinou.
