Liam Neeson. Člověk, který ze Schindlerova seznamu, či z prvního (de facto čtvrtého…?) dílu Hvězdných válek vytvořil filmy, které stojí za to vidět. Nebýt jeho nikdy nekončícího nosu a modrých očí, ve kterých nerozeznáte lež a podlost od cti a pravdy, tyhle filmy by dost možná skončily na smetišti dějin (ani Ralph Fiennes či Jar Jar by to nezachránili). Co ale nový snímek, ve kterém se Neeson objevil?
Předně, příchod do kina – byl jsem připraven na něco ve stylu Trosečníka, nebo filmu Přežít (Argentinští ragbisté co havarovali v Andách…a pak se jedli). Film s neuvěřitelně dlouhou časovou osou, ve kterém půjde především o konflikty mezi skupinou přeživších, či o heroický přesun přes hory až do Anchorage. Ze svého očekávání jsem byl ale během několika málo minut vytržen.
Do rukou se mi dostal krátký informační letáček s narychlo sesmolenými PR odstavečky o úžasnosti lidského jedince a hrubého nastínění děje. Očima jsem ale zabrousil nahoru a uviděl jsem kategorii filmu: „thriller, horor, drama.“…Moment, horor??
Ale to už se rozjíždí purpurová opona, a na plátně se objevují první jména společností.
The Grey, do češtiny přeložen jako Mezi vlky (tento styl pojmenovávání filmů mi připomíná názvy low-coast snímků na Nova Cinema), právě začíná.
Úvod je naprosto standartní, jak už u tohoto druhu filmu bývá. Monologem hlavního hrdiny. Dozvídáme se, že pracuje na odlehlém ropném vrtu na Aljašce jako ostřelovač vlků, kterými se to v tundře jenom hemží. Nechybí samozřejmě i vnitřní dilema (femme fatale), alkoholismus, a naprostá introverze – jak už je u hlavních hrdinů „přežívacích filmů“ zvykem.
Filozofické úvahy nad životem však také jedním ze stavebních kamenů tohoto filmu.
Po večeru, kdy Liam Neeson (ve filmu se jmenuje Ottway) pije vodku a řekne nám báseň, nastupuje do letadla směřujícího zpátky do civilizace. Sedí v uličce, když v tom si k němu přisedne klon Bradleyho Coopera, chovající se jako naprostý idiot. Ano, samozřejmě že se nevyhneme onomu ošklivému klišé a ano, skutečně je zde pokus o navázání rozhovoru. Naštěstí ale velmi krátký.
Během letu jsou silné turbulence, Ottway ale usíná. Probudí jej však obrovská rána, a v letadle zeje obrovská díra. Připoutá se tedy pevně k sedačce, vlivem přetížení padá do bezvědomí.
Probírá se až na zemi, na nehostinné pláni in the middle of nowhere. Dochází k troskám, kde krom mrtvol a povalujících se samsonitů nachází i posledních osm přeživších. Pravda – jednoho zastihne právě včas, aby ho chytil za ruku a vyprovodil ho na pravdu Boží.
Netrvá to dlouho, a brzy všichni zjistí, že na planině nejsou zdaleka sami. Kolem dokola se potlouká smečka agresivních vlků, o kterých pouze Ottway ví, co od nich lze čekat. Poté, co se k nim v noci přiblíží na pár metrů desítky zářících očí, se rozhodnou, že zůstat na místě by byla jasná smrt.
A tak se na cestu vydává Qui Gon Jin, Bradley Cooper, Louis Armstrong, Downey Jr (tato přirovnání se vážně hodí, byli jim totiž víc jak podobní), zrzek a….PROBŮH! Už chápu to zařazení do hororu. Naprosto identická postava, stejné oči, stejné vlasy – to musí být Charles Manson!
Pronásledováni agresivními zvířaty, ale i myšlenkami nad existencí Boha (není divu, je to přeci americký film) – dá se scénárista i dál po cestě plné klišé, nebo snad najde odvahu být trochu neortodoxní?
Zdá se, že našel onu střední cestu. Samozřejmě, krev teče o sto šest. A ve filmu, kdy jedinou z ženských postav (mimochodem nádhernou letušku) hned ze začátku ožírá vlk, snad ani nemůžete nic jiného čekat.
Film si za měsíc v USA vydělal již 60 milionů dolarů – tedy dvojnásobek svých nákladů. Vzbudil ale i obrovskou vlnu kritiky ze strany ochránců zvířat (ti co o neděle jezdí multiplou na výstavy), kteří se dožadovali vysvětlení pro veřejnost, že vlci nejsou nijak agresivní.
Dle mne ale film přináší relativně objektivní pohled na to, jakou moc má příroda ve srovnání s člověkem. Nejsou to Čelisti, nepobíhá tudy obrovský vlk-retard, ani to nejsou Hadi v letadle, kde by se dokázali množit buněčným dělením za několik minut.
Tak jako u jiných filmů diváky uchvacuje utvářením skvělé atmosféry, v tomto snímku soundtrack nijak neexceluje. Už jen proto, že hudba zde zní jen velmi vzácně a pokud, často ji doprovází tiché pochechtávání v publiku, protože navozuje velmi absurdní atmosféru.
Vše je ale vynahrazeno zvukem. Scéna pádu letadla rozhodně zapůsobí na mnoho lidí svojí nepopsatelnou hrůzou, kterou prožíval doslova i celý sál. To samé pokaždé, kdy se na obzoru objevil první výpar z vlčího výdechu.
Čekal jsem Přežít. Po přečtení slova horor jsem očekával něco na způsob Věci. Nakonec se ale objevil velmi dobře pojatý film o útěku před silou přírody.
Naturalismus některých scén je sice místy opravdu neskutečný, realističnosti celého filmu to ale rozhodně prospívá, stejně jako výkon (téměř) šedesátníka Neesona, který ani v tomto filmu nezapřel svůj obrovský talent.
Jestli se chcete bát, ale nechcete sklouznout do víru mutantů, zombie nebo šílených vrahů (i když pravda, ten Manson mě děsil) – do kin právě přichází film, který na vás určitě udělá dojem. Alespoň na mě rozhodně udělal.
