Sportovci a „loserové“ konečně (zase) spolu! Brad Pitt kalkuluje s vyšší matematikou, všem sportovním tradicím natruc, v zajímavém filmu o baseballu.
Film „Moneyball“ spojuje dvě z největších amerických vášní, Brada Pitta a baseball. Je to film o slavném americkém sportu, navíc vycházející ze skutečné události, jde o příběh smolaře, o druhých šancích a o strachu věřit v sebe sama…Na první povrchní pohled se tváří jako snímek běžící ve standardních kolejích zavedeného žánru. Brzo však zjistíme, že místo toho aby nás vedl v klasickém duchu, v němž je baseball považován za hru srdce, naopak eliminuje lidský faktor. Film tráví spoustu času řešením výživných matematických problémů a chrlící jednu statistiku za druhou. Hra s čísly vychází z autobiografické knihy Billyho Beaneho (Brad Pitt), manažera týmu Oakland Athletics, který musel bojovat se směšně malým rozpočtem a čelit skutečnosti, že ho nezadržitelně opouští nejlepší hráči. Pomocí Petera Branda (Jonah Hill) začne používat velmi metodický systém statistiky při výběru hráčů, který má na konci vyplivnout vítězný tým. Vznikne z toho moderní metoda podílející se na revoluci v profesionálním sportu v posledních deseti letech.
“Moneyball“ je takový chytřejší a lépe vypadající starší bratr „The Social Network“. Oba filmy jsou nepravděpodobné filmové adaptace, neobvyklá obchodní jednání, která se konala v nedávné minulosti. Oba bratříčci se mohou pochlubit scénáristou Aaronem Sorkinem a proto mají elegantní těsto, intuitivní bezprostřednost a vyrovnanou dávku chytrosti a zábavnosti.
Ve filmu se hodně mluví a hudebního podkresu je zde poskromnu, o hlasité, bouřlivé muzice ani nemluvě. Některé nejlepší scény jsou téměř bez hudby. Jde v podstatě o tichý film, což překvapivě pomáhá a ne naopak. Milovníci baseballu si užijí široké využití baseballového žargonu a technik. Ovšem krása je v tom, že nemusíte být fanoušky tohoto nebo jiného sportu, abyste film ocenili. Děj je mnohem hlubší a dává prostor i mezilidským vztahům a dramatům. Je to charakterová studie o tom, co to je, postavit se proti všem a všemu, protože máte víru a věříte v sílu své myšlenky. S hvězdou jako je Brad Pitt ve filmu, jako je tento, může být těžké oddělit herce od jeho charakteru. Sama jsem s tím měla chvíli problém, ale Pitt ukazuje, že dozrál v pana herce a předvádí skvělou práci, jenž by mu mohla vynést minimálně nominaci na Oscara. Jonah Hill jako čerstvý absolvent Yalu a matematický génius mu velmi dobře sekunduje a je hezké ho konečně vidět v „dospělé“ roli. Za zmínku ještě určitě stojí Philip Seymour Hoffman, který opět dokazuje, proč je výborným hercem vedlejších postav.
Stejně jako David Fincher, i režisér Bennett Miller má svěží talent na zefektivnění nesrozumitelných teorií a problémů, kterými se ohánějí ekonomický experti a matematičtí géniové. Hlídá si dokonalý vzhled a strukturu filmu. Dává nezapomenutelný prostor Pittovi (který mu má za co děkovat) a zaměřuje se na jeho posedlost jít si za svým, bez ohledu na jakékoliv následky. Ale na rozdíl od Finchera, odmítá hrát na temnější strunu a servíruje nám barevný, staromódní sportovní film.
“Moneyball” není nejlepším filmem o sportu všech dob. A nejspíš nebude ani nejlepším filmem o baseballu.. To jak je nedokonalý bude záležet na vaší míře tolerance, na kolik uvěříte velké filmové hvězdě s pěknou tvářičkou, transparentní přeměnu v životního „losera“. Na kolik akceptujete způsob vyprávění sportovního příběhu ve kterém se více pletichaří, řeční, tahá za nitky a vyhrávají zápasy mimo herní pole. Není to úplný homerun, spíše takové poklidné malé vítězství hlavně v tom, že i v digitální době plné technologických pokroků to není jen o množství vynaložených peněz, ale stále ještě jde o záležitost srdce.
