První věc kterou slyšíme ve filmu je kašel, někdo je nemocný. Na začátku sledujeme podnikatelku z Minneapolis, kterou hraje Gwyneth Paltrow. Ona je právě první viděna s příznaky nákazy v Chicagu, v němž má mezipřistání z obchodní cesty v Hongkongu. Doma se pak s kapkami ranní kávy sesune na zem, kde dostane nekontrolovatelný třes s pěnou u pusy. Hodinu poté, co dorazí na pohotovost, doktor sděluje ochromenému manželovi (Matt Damon), že je mrtvá.
Režisér Steven Soderbergh pak dráždí naši představivost malými střípky ze životů dalších hongkongských obyvatel, kteří též přišli do styku se smrtícím virem a spějí k rychlému zániku. Pro zdůraznění virusu se zaměřuje na položky, kterých se nakažený dotknul. Tyto objekty pak plní funkci propojení různých postav a dohromady ukazují jak snadno se virus šíří. Zneklidňující atmosféru filmu dokresluje zajímavě zvolená elektronická hudba. Pak se ovšem náhle změní jeho zaměření na špičkové vědce z Centra pro kontrolu a prevenci nemocí v Atlantě (Laurence Fishburne, Kate Winslet). To ale režisérovi nestačí a i nadále rozděluje jeho linii a do příběhu posílá blogera Alana Krumwieda (Jude Law), jenž se rád staví do pozice hlásající pravdu a lidem přináší zprávy o rostoucí epidemii s plameny konspiračních teorií.
Soderberghovi se nenásilně daří vnutit divákovi jeho hru, kdy v podstatě jeden nakažený člověk rozšíří smrtící kmen viru po celém světě během několika málo dnů, ne-li hodin. Materiál zpracovává jako dokumentární drama, kde hvězdné obsazení filmu do značné míry mizí pod návalem všelijakých dějových odboček. A tak se pomalu dostáváme k druhé časti příběhu a největší slabině celého snímku. První hodina Nákazy je tak napjatá, že ji téměř chcete odpustit tu druhou, která s blížícím se koncem, rychle ztrácí niť a dech. Namísto přímého detektivního příběhu ze zdravotního prostředí se rozhodne zaměřit na několik postav a jejich reakce na svět kolem sebe. Ovšem scénář z nich dělá obyčejné pěšáky, postavy na šachovnici, plnící rozkazy v mnohem větším příběhu. Velké obsazení je silné a efektivní, jenže některé dějové linky postav vedou odněkud nikam, což je velká škoda. Hlavně zajímavá zápletka s epidemioložkou v Hongkongu (Marion Cotillard) zmizí úplně do ztracena. Nakonec ze všech těch velkých jmen, z kterých jde až hlava kolem, lze vyzdvihnout snad jen Fishburna, podávajícího vynikající výkon, jeho postavě jako jedné z mála je umožněno na plno rozvinout svůj potenciál. Druhá část filmu se soustředí na závod s časem. Fishburne a jeho kolegové se snaží nejprve identifikovat virus a posléze vyvinou lék. Což se lépe řekne než udělá, navíc jim práci ještě více ztěžuje, opět internetová hysterie a dezinformace. Soderbergh v ní střízlivě a chladnokrevně zobrazuje detaily, výborně zachycuje strach, paniku, karantény, protesty, plenění, ale i odvahu lidí. Pocit beznaděje pak dokáže vygradovat jediným záběrem na strašidelně prázdné letiště.
Upřímně, nemohu zvolat, že nákaza je skvělý film. Ve skutečnosti nebudete cítit to potřebně „něco“, po zhlédnutí tohoto varovného příběhu o šíření smrtícího viru. Na druhou stranu, ale také nebudete moci odtrhnout oči od obrazovky. Největším zklamáním ve filmu tak zůstává nedostatečný vývoj charakterů a jejich hloubky, Přítomnost velkých hvězd do určité míry pomáhá udržet zaujatost publika, ale většině talentovaným hercům není povoleno uchopit své postavy do té míry, kolik potřebují. Máte-li zájem o nějaký druh poezie či vznešený dramatický oblouk, zde to nenajdete. Nákaza je stejně jednoduchá jako epizoda CSI, ovšem díky režisérovi je pevně uchycená od začátku do konce. Celkově se tak film nápadně podobá viru, o kterém vypráví: děsivý film bez zjevné funkce nebo účelu.
A teď mě, prosím, omluvte, jdu si vydesinfikovat klávesnici. Co kdyby…
