„Nebojte se tmy!“ vyzývá svým názvem jeden z nejočekávanějších amerických hororů roku 2010. Vystrašení diváci jsou však tím nejmenším problémem. Mnohem spíše by se tvůrci měli starat o ty, kteří při projekci žádný strach nepocítí. A těch bude bohužel většina. Remake starého televizního hororu z počátku sedmdesátých let totiž přichystá bezesnou noc málokomu. Ale kapku příjemného napětí vyvolat dokáže.
Od začínající režiséra Troye Nixeyho se zázraky čekat nedaly. Katie Holmes a Guy Pearce v hlavních rolích jsou sice známí herci, ale za hvězdy nejvyššího stupně svítivosti také neplatí. Nejvíce pozornosti tak předem jednoznačně vzbuzovalo jméno producenta – Guillermo del Toro. Tento talentovaný mexický filmař je režijně podepsán například pod Faunovým labyrintem, jako producent pak zaštítil třeba vynikající španělský horor Sirotčinec. Na oba zmíněné snímky Nebojte se tmy svou kvalitou ztrácí, ale i tak by mu hororoví fanoušci měli věnovat pozornost.
Středobodem příběhu je malá holčička Sally (Bailee Madison). Rodiče se jí rozvedli a má blíže nespecifikované psychické problémy. Její matka už ji asi nemůže vystát (protože je nesympatická, ufňukaná a pořád se jí něco nelíbí), a tak ji pošle za otcem architektem, který se svou novou přítelkyní Kim za účelem prodeje renovuje staré venkovské sídlo. Pobyt v zámku, který by v českých podmínkách byl národní kulturní památkou a pořádaly se v něm strašidelné noční prohlídky, by jí prý mohl psychicky ulevit, nebo tak něco… Sally však brzy začne slýchat podivné hlasy a množstvím starších hororů vytrénovaný divák už tuší, že se něco děje. Je sídlo prokleté? Žijí v něm duchové? Je Sally nebezpečný blázen? Tyto zábavné otázky by si byl mohl klást, nebýt největší a nejzbytečnější chyby, které se snímek dopustil hned na svém začátku.
Hned v první před-titulkové scéně na sebe totiž Nebojte se tmy práskne, že ve sklepě žijí malí mluvící nepřátelští tvorové. V následných titulcích je pomocí několika psaných vět dokonce odkryta mytologie pradávných tvorů, kteří unáší malé děti a živí se jejich kostmi a zuby. Tady nejde o zbytečné žbrblání, že film mohl být lepší, kdyby se něco udělalo trochu jinak. Tady jde o nevěřícné kroucení hlavou nad tím, jak mohlo někoho vůbec napadnou vyložit na stůl všechny své trumfy dřív, než se film vůbec stihne rozeběhnout!
Pomineme-li tuto pro horor chybnou strategii, funguje zbytek filmu obstojně. Herci na své role s přehledem stačí, příběh po nich přece jenom nevyžaduje žádné složitější emoce. Scénář je hororovým standardem. To znamená, že tehdy, když rodič své ratolesti nemá věřit, že v domě žijí příšery, věřit jí nebude. Když je potřeba vyjevit hrůzyplnou minulost domu, objeví se stařešina, který je s jeho historií obeznámen. Když je potřeba, aby se všichni vrátili zpátky do domu (a nechali se tam sežrat), přestane být holčička hysterická a nechá se odvézt zpět. A tak dále, však to znáte.
Přes všechna tato klišé a nelogičnosti je výsledný film zábavnou žánrovou jednohubkou, na kterou se pěkně kouká a která dokáže vzbudit pocit napětí. Ústřední trpasličí monstra mnoho respektu nevzbuzují (kdyby nemluvila, klidně bych si dal jeden exemplář do pokoje místo křečka), takže spíš než o opravdu hrůzné podívané můžeme mluvit o strašidelné dobrodružné pohádce, ale i tak vyjadřuji spokojenost. V oficiální kino distribuci o takto zvládnutý hororový snímek nezakopnete každý den.
