Steven Spielberg a jeho veselý návrat k dobrodružně-akční podívané, tak jak máme rádi. Spolupráce s producentem Peterem Jacksonem ho jednoznačně omlazuje a tomu všemu požehnává chytrý scénář , který je do velké míry věrný duchu předlohy a přesto atraktivní pro dnešní mládež. Výsledkem je retro, aniž by bylo těžkopádné a zastaralé.
Po rozporuplných reakcích na posledního Indiana Jonese očekávání nebyla až tak vysoká, částečně i kvůli zvolené technologii 3D. Ruku v ruce s Jacksonem, ale režisér a jeho tým nasadil proces performance capture a spojil tyto dvě technologie, výsledek je neuvěřitelný. Je tu teplo, kouzlo a co je nejdůležitější, uvěřitelná iluze života. Spielberg všechny své předchůdce performance capture stylu (vyjma Avataru) včele s Robertem Zemeckisem háže do pytle průměrnosti. Akční scény jsou dovedeny do naprosté přesnosti a podoby postav s přehnanými komiksovými rysy, se téměř podobají lidem z masa a kostí. Tato volba pak začne dávat dokonalý smysl ve chvíli, jakmile Tintinův věrný pes Filuta začne dovádět a provádět takové kaskadérské kusy, jenž by ani ten nejlepší z nejlepších „superpsů“ nezvládl.
Neohrožený chlapec, reportér Tintin (Jamie Bell) koupí zmenšený model staré lodi jménem Jednorožec, kterou se okamžitě snaží odkoupit další dva záhadní muži, zlověstně vypadající Ivanovič Sacharin a Američan jménem Barnaby. Když kluzký a tajemný Sacharin (Daniel Craig) se ji navíc pokusí ukrást a zvídavý chlapec si uvědomí, že loď obsahuje důležité vodítko ke ztracenému pokladu, spolu se svým psím přítelem Filutou a posledním žijícím potomkem kapitána lodi, alkoholickým, výstředním kapitánem Haddockem (příval Haddockových nadávek by mohl být přijat v cílové skupině jako každodenní slovník, navíc přidávají filmu rozpustilé old-school kouzlo), se vydávají na dobrodružnou výpravu, kdy je nutné zastavit zlotřilého Sacharina a dostat se k pokladu, co právem náleží Haddockovi (Andy Serkis) jako první. Pomáhají mu dva důstojníci Interpolu Tkadlec a Kadlec, kteří nejsou tolik důležitý pro příběh, ale zato jsou důležitý pokud jde o komický obsah děje.
A tak z dlážděných ulic a plynových lamp Londýna míří naplnit svůj osud do severoafrického fiktivního města Baggharu, zde se dočkáme bravurní honičky,vše v jednom záběru. A my jsme z toho celý pryč a bez dechu sledujeme rychlou cestu do neznáma, plujeme přes oceány, procházíme pouští, navštívíme Sultánovo království. Proletíme se dvouplošníkem, usedneme do sidecary… Nádherné jsou bitvy na moři, které jsou plné chytrých záběrů a přechodů mezi minulostí a současností.
První komiks Tintinových dobrodružství se objevil v novinových stáncích již v roce 1929, přesto se tyto knihy, zachycující srdce a mysl dětí dostaly na stříbrné plátno až nyní. Extrémní Tintinovi puristé mohou namítat, že scénář (Steven Moffat. Edgar Wright, Joe Cornish) nedodržuje posloupnost Hergého původního dobrodružství. Ale jiní ocení, jak dovedně se zamíchaly prvky z jiných tří dobrodružství.: kousek z Kraba se zlatými drápy (publikován v roce 1943) , lví podíl z Tajemství jednorožce a trošičku z Pokladu Rudého Rackhana (byly zveřejněny v roce 1945). Zbývající část knihy se pravděpodobně stane základem nevyhnutelnému pokračování. Skalní fanoušci nejvíce ocení jeho důsledné, elegantní a vysoce detailní designovou práci. Animátoři převedli Hergého elegantní kresby do multidimezionálního světa, který se zdá být realistický, ale přesto krásně stylizovaný a kreslený. A tak nejsladší vtip filmu je možná hned na začátku, kdy potulný malíř dělá rychlý portrét Tintina, který vypadá přesně jako v originálním komiksu.
Nevýhody? K dispozici je jich několik. Hudba od Johna Williamse se rychle usadí v jednom rádoby bombastickém tónu, který může být časem až trochu nepříjemný. Tintin v záběrech z extrémní blízkosti a při dlouhém pohledu vypadá trochu mrtvě, až z toho může naskočit husí kůže. A Spielberg se pohybuje s takovou zběsilou rychlostí a dechberoucím tempem, že vás může zaskočit pocit únavy v době, kdy film akorát graduje, nebo se vám chce začít křičet: „já chci zpomalit na té „zatracené“ horské dráze“. Ale když se konečně dostanete nakonec, budete odcházet s pocitem poctivé pekelné jízdy a připraveni ji zažít zas a znova. A jak vidíte nemohu si pomoci a už jsem zase u těch kladů… Spielbergovi se navíc jemně povedlo skloubit některé pikantní prvky z filmu noir se zaměřením na dospělé – ulice se topí v šerosvitu, těžká přestřelka nebo chvíle zneklidňujícího napětí.
Tintin je dobrým příkladem toho, čeho lze dosáhnout, když někteří z nejbystřejších mozků filmu se sejdou na počest výborné předlohy. Výsledkem je film, kterému srdce těžko odolá, který pobaví jak fanoušky komiksu tak i nezasvěcené, bez ohledu na jejich věk. Jde o prvotřídní zábavu a velký úspěch, který mohu jen vřele doporučit.
